Víte, že vás román zaujal, ale po několika týdnech už nedokážete říct čím? Čtenářský deník může uchovat právě takovou drobnost: jednu scénu, otázku nebo vlastní reakci. Začněte názvem knihy, místem v textu a několika větami vlastními slovy. Podrobný obsah všech kapitol není pro osobní poznámky nezbytný.
Užitečný zápis má být snadné znovu otevřít. Může být v obyčejném sešitě, souboru nebo na kartě vložené do vlastního pořadače. Vyberte podobu, kterou máte po ruce při čtení, a první knihu použijte k vyzkoušení jednoduché osnovy. Ozdobné stránky i složitější rubriky mohou počkat, dokud zjistíte, co si skutečně chcete připomínat.
Obsah článku
Nejdřív si vyberte, k čemu se chcete vracet
Deník může sloužit jako přehled přečtených titulů, zásobník otázek do diskuse nebo místo pro promýšlení náročnější knihy. Každý účel potřebuje trochu jiné poznámky. Pro seznam četby stačí stručné údaje a dojem. Pro rozhovor je důležitá konkrétní scéna. U populárně naučného textu může dávat smysl oddělit autorovo tvrzení od toho, co si k němu chcete ověřit jinde.
Zkuste si doplnit větu: Až tento zápis za půl roku otevřu, chci najít… Odpověď vám pomůže vynechat rubriky, které jen zabírají místo. Když vás zajímá styl vyprávění, nemusíte povinně vypisovat životopis autora. Pokud si chcete pamatovat doporučení pro přátele, může být užitečnější věta o náladě knihy než školní rozbor kompozice.
- Přehled četby: název, autor, stav čtení a krátký osobní dojem.
- Příprava na rozhovor: dohledatelné místo, otázka a důvod, proč vás zaujalo.
- Práce s myšlenkou: vlastní shrnutí, souvislost a bod k dalšímu ověření.
U knihy si uchovejte údaje o svém vydání
Do záhlaví napište autora a přesný název. Přidejte překladatele, vydavatele a rok vydání, pokud se k textu chcete podrobněji vracet. U audioknihy si poznamenejte také formát a případně interpreta. Údaje opisujte z konkrétního vydání, které skutečně používáte; podobná obálka není spolehlivý podklad pro doplňování údajů zpaměti.
Volitelně připište ISBN. Národní knihovna v příručce vysvětluje, že jeho identifikátor titulu označuje konkrétní vydání publikace určitého vydavatele. Pro osobní deník není číslo povinnou kolonkou, ale může pomoci, když později hledáte právě své vydání. Samotný název a autor vám někdy nechají na výběr několik různých podob knihy.
Přidejte datum začátku a případně dokončení, odložení nebo přerušení. Datum není závodní výsledek; v přehledu vám ukáže, kdy jste se knihou zabývali. Jestli ji po čase otevřete znovu, původní zápis ponechte a připojte nový. Uvidíte tak rozdíl mezi prvním dojmem a tím, co vás oslovilo při návratu.
Rozlišujte citaci, vlastní shrnutí a otázku
U tří krátkých poznámek se snadno stane, že za měsíc nepoznáte, která věta pochází z knihy a kterou jste si vytvořili sami. University of Sydney ve svém návodu k poznámkám doporučuje vlastní formulace, zaznamenávání bibliografických údajů a označení přímých citací uvozovkami spolu s číslem strany. Pro osobní četbu lze tuto zásadu převést do jednoduchých značek.
Písmenem C můžete označit skutečnou krátkou citaci, písmenem S vlastní shrnutí a otazníkem svůj dotaz. Používejte takové značky, kterým budete rozumět i později. Vlastní výklad pište mimo uvozovky. Když si větu nepamatujete přesně, vraťte se ke knize, nebo ji zachyťte jako shrnutí; nepřevádějte přibližnou vzpomínku na doslovný výrok autora.
U dojmů se hodí dodat důvod. Samotné označení nudné vám toho při návratu mnoho neřekne. Poznámka o opakujících se popisech krajiny a o tom, že jste čekali pokračování rozhovoru postav, už ukazuje konkrétní čtenářskou reakci. Stále jde o váš pohled na danou část, který se může při dalším čtení změnit.
Zapište místo, které znovu najdete
U papírové knihy je praktické číslo strany doplněné kapitolou. Ve čtečce využijte označení, které dané prostředí nabízí, a přidejte název kapitoly nebo stručný orientační bod. U audioknihy napište kapitolu a čas uvnitř této části. Způsob navigace se mezi formáty liší; jeden údaj nemusí být přenositelný do jiné verze.
Pokud připravujete otázku pro setkání knižního klubu, samotné číslo stránky může být pro člověka s jiným vydáním málo. Připojte například informaci, že jde o rozhovor po návratu hlavní postavy domů. Zvolte takový popis, který odpovídá domluvenému rozsahu četby a předčasně neodhaluje pozdější události.
Jednoduchá osnova pro jednu knihu
Na první stránku můžete použít následující vlastní osnovu. Nevyplňujte ji celou předem. Údaje o vydání zapište na začátku, konkrétní místa průběžně a celkový dojem až tehdy, kdy ho chcete zachytit. Mezi body ponechte místo; nevíte předem, která část knihy vás přiměje k delší poznámce.
- Kniha: autor, název, vydání a formát.
- Moje očekávání: proč ji otevírám nebo co mě na ní přitahuje.
- Místo v textu: strana či kapitola a stručné vlastní shrnutí.
- Moje reakce: co mě překvapilo, zaujalo nebo mi nesedlo a proč.
- Otázka: k čemu se chci vrátit nebo co chci probrat.
- Po dočtení: několik vět o celku a komu bych knihu osobně doporučil.
Modelová poznámka k neurčenému románu může vypadat takto: Kapitola Návrat, strana 84 v mém vydání. Shrnutí: sourozenci se neshodnou na prodeji domu. Reakce: delší odmlky mi připadaly výmluvnější než jejich argumenty. Otázka: změnil by můj dojem pohled druhého sourozence? Jde o smyšlenou ukázku zápisu, nikoli o obsah nebo citaci ze skutečné knihy.
Zapisujte ve chvíli, která nenarušuje četbu
Někomu vyhovuje poznámka po kapitole, jinému až po zavření knihy. Vyzkoušejte obojí a sledujte, kdy vás zápis příjemně vrací k textu. Pokud vás časté přerušování vytrhává z děje, označte si místo samostatnou záložkou a vraťte se k němu později. U vypůjčeného výtisku volte způsob, který knihu nepoškodí.
Po dočtení se nejprve podívejte na průběžné otázky. Některé příběh zodpověděl, jiné zůstaly otevřené a možná už vás zajímá něco jiného. Závěrečný zápis nemusí opakovat děj. Může porovnat původní očekávání se skutečným dojmem nebo pojmenovat jeden motiv, který vás provázel až k závěru.
Rozčtenou či odloženou knihu nemusíte z deníku mazat. Poznamenejte si, kde jste skončili a co vám zrovna nevyhovovalo. Jestli část vlastní knihovny později nabídnete při domácí výměně knih, osobní poznámky mohou zůstat v samostatném sešitě. Do krátkého doporučení pak vyberete jen to, co chcete sdílet.
Pro knihu, kterou dočítáte v různých formátech, ponechte jeden společný záznam a u každé poznámky označte použitou verzi. Přecházíte-li například z papíru na poslech, nesnažte se dopočítat odpovídající stranu podle délky nahrávky. Vraťte se ke kapitole nebo k popsané situaci. Také při opětovném čtení pomůže odlišit novou poznámku datem, aby se dva různé dojmy neslily v jediný nejasný zápis.
Aby se zápisky daly používat i za rok
V papírovém sešitě průběžně doplňujte obsah s názvy knih a čísly vlastních stránek. V digitální složce pojmenovávejte soubory jednotně, například příjmením autora a názvem. Než začnete přesouvat starší poznámky, zkuste najít jednu konkrétní otázku. Pokud ji dohledáte snadno, systém možná další vrstvy třídění nepotřebuje.
Hvězdičky a barvy přidávejte jen s jasným významem. Značka pro knihu k opětovnému čtení může být praktičtější než několik stupnic, které se obtížně porovnávají. Pro začátek postačí jediná dokončená stránka, podle níž si vybavíte knihu a najdete zvolené místo. Další podobu deníku upravujte podle skutečného používání.
Časté otázky
Musí čtenářský deník obsahovat celý děj?
Pro osobní deník nemusí. Vyberte informace podle toho, k čemu se chcete vracet. Krátké shrnutí konkrétní části, vlastní reakce a dohledatelné místo mohou být užitečnější než podrobný přepis všech událostí.
Co psát, když si nechci dělat poznámky během čtení?
Zkuste několik vět až po zavření knihy. Zapište, co vám zůstalo v hlavě a ke které části se chcete vrátit. Přesné znění citace nebo číslo strany následně ověřte ve svém vydání.
Jak odlišit citaci od vlastního názoru?
Přesnou citaci označte uvozovkami a místem v knize. Shrnutí i vlastní reakci pište odděleně, případně s jednoduchými značkami. Nepřesnou vzpomínku nevydávejte za doslovnou větu autora.
Jak zapisovat poznámky k audioknize?
Uveďte název, autora a konkrétní zvukové vydání. Ke zvolenému místu připojte kapitolu a čas uvnitř ní, případně stručný popis situace. Při přechodu na jiné vydání se orientační údaje mohou lišit.
Zdroje
- University of Sydney: Note taking — zásady odlišení vlastních poznámek a citací a zaznamenávání místa v textu.
- Národní knihovna ČR: struktura ISBN — vysvětlení identifikátoru konkrétního vydání. Osnova osobního deníku a modelový zápis jsou vlastní praktické návrhy.